Tak jo lidi – je to tady – mám za sebou první měsíc práce ve Vietnamu! Pohovor do firmy Lune Production byl zajímavý – po skončení mě pozvali na jejich představení My Village. Jedná se o umělecko-kulturní show o tradicích a vesnickém životě v severním Vietnamu (více na www.luneproduction.com/my-village). Představení se odehrálo ve Vietnam National Tuong Theater (v srdci hanojské staré čtvrti), které je vedle opery dalším místem pravidelného konání představení. Po skončení jsem musel sepsat sebereflexi z představení a z pozorování práce organizačního týmu, do kterého jsem měl nastoupit.
Vietnam National Tuong Theater (mezi místními Hong Ha Theater)
Vstupenka v hodnotě jednoho milionu.
Organizační tým v plném proudu.
Před každou show se v tomto divadle odehrává krátká exkurze o historii divadla a obecně o umění Tuong.
Masky, které vyobrazují makeup, jež si herci na sebe před představením malují.
Koukl jsem i do sálu, kde herci trénovali.
Představení se mi neskutečně líbilo. Poté jsem skoro hodinu psal reflexi. A vyplatilo se – jim se moc líbila. Po telefonu jsme se slečnou z HR domluvili formu smlouvy a samozřejmě plat. Sdělila mi, že by podle mých pracovních kompetencí výše hodinové mzdy činila 33 000,- dongů (hrubého), tj. 30 000,- čistého (28,- Kč). Kdybych pravidelně chodil do práce, tj. 6 dní v týdnu, bylo by to 6 000 000,- měsíčně (6000,- Kč). Samozřejmě jsem netušil, jestli je to na místní poměry hodně nebo málo. Každopádně jsem si musel vypočítat své náklady.
- Za ubytování v hostelech platím cca 2 000 000,-. Super je, že to mám vždycky se snídaní.
- Za stravu v restauracích (oběd a večeře) platím denně cca 100 000,-, tj. měsíčně cca 3 000 000,-.
- Dopravu moc neřeším, protože si vyhledávám ubytka, která jsou vzdálená 5-10 minut pěšky do práce. Musím si jen měsíčně kupovat jízdenky do Hai Duongu, abych navštívil příbuzné a nechal si vyprat oblečení. Vracím se tam jednou za dva týdny. Jízdné busem tam a zpět stojí 100 000,-, takže je to dalších 200 000,-/měsíčně.
- Měsíčně mi tak zbývá cca 800 000,- na nákupy, občasné rande a posezení s přáteli.
No, není to hodně, jakžtakž si pokryji své náklady. Věděl jsem, že budu nejspíš muset čerpat ze svého backupu. Byl jsem však z představení tak nadšený, že jsem nakonec kývl na podepsání smlouvy. Hodně tomu napomohlo poslání práce – šířit vietnamskou kulturu. A tak jsem nastoupil na plný úvazek do organizačního týmu. Firmě Yeah1 jsem už neodpověděl.
Jaký byl začátek?
Byl vtipný – teprve první den práce, a už se mi stalo první „phopéčko“. Bylo krásné slunečné ráno a já přišel úplně nadšený do práce, s vykouzleným úsměvem na xichtě a dokonce o 15 minut dříve, ale noví kolegové mě uvítali docela nečekaně. Začali se smát. „Ty vole, ty jsi přišel do práce v kraťasech?“, zeptali se. Trochu jsem byl zaskočen. Pak jsem ale pochopil a jel jsem zpátky do hostelu se převléknout. A pokračování mého prvního dne? No, bylo to hrozný. Čekalo mě intenzivní půldenní školení, a pak makání jak šroub. Prostě mě hodili na plotýnku, aspoň jsem se tak v těch džínách cítil, a 30 stupňový počasí tomu dost přispívalo. Samozřejmě jsem práci nedělal správně. Bylo milion poučování a já nestíhal vstřebávat. Na druhou stranu jsem po nějaké době měl hodně dobrý dlouhý spánek.
Jak vypadá můj pracovní den?
Po snídani jsem v práci přítomný od 9h ráno. Šichty mám 8h denně. Někdy bývám v Hanoiské opeře, někdy ve Vietnam National Tuong Theater a občas u vchodu Domu vodního loutkového divadla. Co dělám, tak je hlavně prodej vstupenek, které často i rozvážím s kolegy do hotelů. V poledne většinou obědvám s kolegy v pouličních kantýnách, kde si dáváme porci rýže s pár druhy masa a zeleniny, celkově za 30 000,- . Poté máme odpolední siesty. Když pracuji v opeře, spívám ve VIP kabině, který je určen jen vietnamskému prezidentovi a dalším představitelům vlády. Docela hustý pocit.
Jinak během představeních střídám pozice – jednou je to u stánku check-in, někdy trhám vstupenky a vedu lidi k sedadlům, někdy zase během představení sedím v horním patře a sleduji lidi ze shora, kde bonzuju, jestli si někdo nepřesedl do dražší zóny nebo jestli natáčí/fotí/jí/pije… po skončení často s kolegy děláme fyzickou práci uklízení, luxování divadla.
Takhle vypadají naše stánky pro prodej vstupenek.
Hanojská opera.
Vnitřek Hanojské opery.
Já ve svém pracovním outfitu v Hanojské opeře.
Toto je naše parta.
Tento měsíc byl velmi intenzivní – neustále se učím něčemu novému, nejen jak dělat práci, ale taky jsem se naučil spoustu vietnamských slovíček. Člověk, který je zvyklý na počasí mírného podnebí, se může utrápit z té nevítané každodenní sauny (a to je teď konec září, lidi). Jinak jsem trochu zklamaný, že se staráme o prodej a chod jen jedné show dokola, a ne více, jak jsem si mylně myslel. Ale nebojte, show zbožňuji, takže mě jen tak neomrzí.
Miluji cesty z práce. Toto vidím každý den.
Co jinak na práci miluji je opravdu super kolektiv a společně strávený čas s nimi. Jsou to mladí a energičtí lidé, kteří jsou pro mě velkou motivací v práci. Hodně mě učí k tomu, jak se stát více místním. Berou mě na levné pouliční podniky, učí mě slovíčka a ve všem se mi snaží pomoct.
Dále je to spousta drobností, které mě tady dělají šťastným.
- Kolegové, kteří umí jezdit na motorce, mě často po práci hodí do hostelu.
- Jednou za dva týdny zajdeme na „jedno“.
- Na vietnamský svátek dětí Tet Trung Thu jsme všichni od nadřízené dostali krabici měsíčních koláčků.
- A co víc, od nadřízené jsem dokonce dostal i pozvánku na její svatbu.
Takže celkově dobrý lidi! Díky, že čtete blog a budu se těšit na další díl. Do té doby ahoj!
