Jak už jsme se zmiňovali v předchozím příspěvku, často se cituje přísloví „Mít jednoho syna znamená mít děti, mít deset dcer znamená nemít nic“. A protože se 8.3. konal Mezinárodní den žen, tak dneska bych rád věnoval článek o roli žen v tradiční vietnamské společnosti.
Tradičně platilo, že je společnost patriarchálního typu, tj. že veškerá moc byla soustředěna v rukou muže, který stál v čele rodiny. Mluvíme-li o tradiční společnosti, tak myslíme tím společnost před příchodem Evropanů do Vietnamu.
Původně byla jeho moc nad ostatními členy rodiny absolutní, přičemž mohl své děti prodat, pronajmout nebo je dát jako zástavu dluhu svým věřitelům. Toto právo mohl uplatňovat i vůči své manželce. Hlavní povinností dětí a manželek bylo projevovat mu úctu a svou prací přispívat k rozšíření majetku rodiny (materialismus převládá v mentalitě Vietnamců dosud).
Svoboda ženy, nejen při výběru partnera, ale i obecně, záležela na ekonomické situaci rodiny a jejím statutem. Ženy pocházející z vyšších vrstev, pro něž byl charakteristický silný vliv konfuciánské morálky, měly velmi malou svobodu při výběru partnera a musely se v tomto ohledu podřídit vůli svých rodičů a vdát se za muže, kterého jí určili. Tyto sňatky byly typické pro rodiny vyšších úředníků působících ve státní správě a pro boháče, kteří se svatbou potomků snažili posílit své postavení nebo získat větší prestiž.
Ve Vietnamu fungoval systém státních zkoušek, který mohli vykonávat pouze muži. Muž, jež zvládnul tyto zkoušky, dostal místo ve státní administrativě. Podílet se na správě státu bylo tehdy nejvyšší ctí každého muže, a proto rodiny vzdělávání považovali jako prioritu a podpororovali ze všech sil mužovo studium. Žena se měla nejen starat o štěstí v rodině, ale měla také poskytovat všestrannou péči svému manželovi. Toto platilo spíše pro rodiny z bohatšího prostředí.
„Chlapci si čtou a dívky předou“ byla tehdy oblíbená citace.
–
Učenec a jeho pečující manželka.
Pro obyčejné rolníky platilo, že za války (jež bylo ve Vietnamu furt) muži byli povoláni do zbraně, a tak veškerá zodpovědnost a starost o rodinu byly přeneseny na bedra ženy, která musela zajistit obživu nejen pro svou rodinu, ale svou aktivitou a prací udržet i ekonomiku státu.
Ženy se angažovali v oblastech jako je:
- pěstování rýže, tedy práce na poli,
- pěstování bource morušového a výrobě hedvábí (jež se těšilo oblibě nejen u domácích spotřebitelů, ale i u cizích obchodníků),
- výroba keramiky, papíru, atd.,
- v hereckých a tanečních souborech.
Jak se společnost postupně vyvíjela, Hočimin po vyhlášení nezávislosti Vietnamu v roce 1945 oficiálně zrovnoprávnil postavení mužů a žen, a tak zpřístupnil vzdělání i ženám.
