Lunární Nový rok, jeden z nejstarších svátků nového roku na světě, bývá většinou na konci ledna či na začátku února (jeho přesné datum připadá na termín od 21. ledna do 21. února) a svátky začínají vždy první den prvního měsíce podle lunárního kalendáře po dobu čtyř až pět dnů už skoro 45 000 let. Ve vietnamštině se nazývá Tết Nguyên Đán, zkráceně jen Tết.
Nový rok se slaví tehdy, kdy je první nov Měsíce, tedy konjunkce po vstupu Slunce do souhvězdí Vodnáře mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Proto je tento svátek pohyblivý a slaví se každý rok v jiný den. Letos vychází na 8. února.
Lidé oslavují konec zimy a příchod jara. Tet je pro Vietnamce svátkem klidu, pohody, lásky a přátelství.
NOVOROČNÍ ZVYKY A TRADICE
Svátek je spjat silně s tradicí a náboženstvím. Během krátkého novoročního období zdejší lidé absolvují řadu náboženských obřadů a lidových rituálů, jež jim nařizuje společenský úzus a tradice, a vyjadřují své tužby spojené s celkovým vnímáním světa.
Lidé bujaře oslavují u ohňostroje, hodují slavnostní lahůdky, scházejí se v rodinném kruhu. Tradičně se v první den nového roka koná návštěva manželových rodičů. Druhý den je to opačně, všichni se scházejí v rodině manželčiných příbuzných. Třetí den se sejdou přátelé a známí, pracovníci navštěvují nadřízené, žáci a studenti své učitele. Zbytek týdne je věnován modlení u oltářů předků, v pagodách i taoistických chrámech. Bývá ve zvyku i zjišťování pomocí horoskopů svůj osud pro budoucí rok. Někteří využívají dovolenou. Uzavírají se všechny nedokončené záležitosti, aby se v novém roce začínalo s “čistým štítem”. Splácejí se půjčky. Domov a i hroby předků prochází důkladným úklidem.
I ve Vietnamu najdeme podobný zvyk jako na západě zdobit stromky. Na severu země se zdobí broskvoně s růžovými květy či kumkvaty s malými plody citrusů, na jihu se zdobí strom meruňky se žlutým kvítím.
Novoroční oslavy jsou také obdobím vzájemného obdarovávání. Rozdávají se dárky výše postaveným lidem pro vyjádření vděčnosti. Vietnamské děti dostávají nejen od svých rodičů, ale i od ostatních členů rodiny a návštěvníků místo dárků peníze pro štěstí, které jsou uložené v červených obálkách (barva symbolizující štěstí), které jsou vepředu vyzdobeny obrázky se zvěrokruhy. Ani opravdové částky nebývají velké, ale spíš symbolické. Vietnamci věří, že rozdávání peněz dětem jim přinese do nového roku prosperitu a úspěch.
BŮH KUCHYNĚ ČI RODINNÉHO KRBU (Ông Táo) aneb legenda o nešťastném rodinném trojúhelníku
Tato legenda je silně spjata se zvyklostmi kolem svátku Tet. Má mnoho verzí, ale podáme vám tu nejznámější a nejoblíbenější. Tak se na ni pojďme podívat.
Byli manželé, kteří žili docela normálně pospolu do té doby, než se muž, pracujíc jako dřevorubec, dostal do finančních potíží. Snad i z hanby, že není schopen uživit svou ženu, utápěl svůj splín v rýžových pálenkách a gamblerství. Při konfrontacích se svou družkou padla nejedna facka.
Trýznění svého muže si žena nenechala líbit dlouho a od svého chotě odešla. Zanedlouho si v jiné vesnici našla nového manžela a s ním vytvořili milující vztah.Prvního manžela, dřevorubec, svíralo svědomí po odchodu své manželky a rozhodl se vydat na cestu, aby ji našel a možná získal nazpět. Putoval zemí křížem krážem. Přišel kvůli tomu do bankrotu a stal se z něho bezdomovec a tulák.
Osud tomu chtěl, že se tulák a žena, která ho opustila, opět sešli. Žena jednoho dne při svých každodenních nákupech na trhu spatřila svého předchozího muže žebrat. Poznala ho a tak z lítosti ho pak pozvala do svého domu. Muž se kál a kál a žena by mu odpustila, kdyby se v onu chvíli nevrátil její současný manžel.
Ze strachu, že nový manžel bude žárlit a mohl by udělat něco bláznivého, tuláka schovala do velké kupy slámy (Na vesnicích se skladovaly velké kupy slámy jako topný a varný materiál poz. red.). Nový manžel zapálil kupu sena, aby připravil oheň na kotel.
Žena v záchvatu paniky skočila za svým prvním manželem, ale uhořela s ním. Zoufalý druhý manžel ze žalu ztratil chuť žít a do hořící slámy skočil taky.
Toto všechno sledoval Nefritový císař (Hlavní, nejuctívanější bůh Taoistického nebe) a za tento skutek všechny tři nešťastníky přizval na nebesa.
Dnes se oslavy se konají s týdenním předstihem, protože v tuto dobu se trojice bohů domácího krbu vrací do nebes, aby podala zprávu o rodině, která této trojici dává pravidelně obětiny. Na Nový rok se zase dopraví zpátky na zem. Lidé očekávají příchod strýčka Taa, protože symbolizuje přicházející jaro.
Tradicí bývá kupování zlatých ryb, které se pak vypouštějí o půlnoci do řek a rybníků, neboť tamní lidé věří, že jedině tak se dostane strýček Tao do nebe.
ZROD NOVOROČNÍCH POCHOUTEK aneb jak se princ chuďas stal králem
Ve vietnamštině existuje výraz ăn Tết, který v doslovném překladu znamená ,,jíst Nový Rok“ a ve volném překladu ,,slavit Nový Rok“. Výstižně postihuje jeden z charakteristických rysů oslav příchodu nového lunárního roku – tento svátek se slaví zejména jídlem. Velké množství nejrůznějších poživatin ve spojení s návštěvami tvoří hodování největší a nejvýznamnější náplň novoročních radovánek.
Jedním z kritérií vydařených svátků je také chladné počasí, které zajišťovalo čerstvost potravin. Požadavek trvanlivosti splňuje tradiční novoroční koláč bánh chưng, který se vedle broskvových květů stal symbolem svátků.
Legenda praví, že před mnoha lety, vládla v zemi dynastie Hồng Bàng. Král Hùng již však byl příliš starý na to, aby i nadále vedl svojí zemi. Přemýšlel komu ze svých synů přenechat trůn, až se mu nakonec v hlavě zrodil nápad. Kdo z nich přinese nejzajímavější pokrm, ten se stane jeho nástupcem.
Jednoho dne, se nejchudšímu ze synů, princi Lang Liêu zdál sen, ve kterém připravoval pokrm pro svého otce. Procitl, a ještě v noci se pustil do přípravy. Výsledkem byly dva pokrmy, které zajistily mladému princi trůn.
Bánh chưng je čtvercový koláč o rozměrech asi 20×20 centimetrů. Je uvařený z lepkavé rýže, plněný fazolemi, tučným vepřovým masem a zabalený do velkých banánových listů převázaných tenkými naštípanými bambusovými třískami. Příprava koláče je poměrně složitá a hlavně časově velmi náročná – je nutné jej vařit více než deset hodin. Zelený čtvercový vzhled symbolizuje úrodnou zemi pro celý příští rok.
Bánh giầy (také dầy) naopak symbolizuje nebe. Jedná se o bílý, plochý a kulatý koláč gumové textury z lepkavé rýže. Bývá podáván obalený v menších upravených banánových listech a s kusem vepřového salámu giò lụa.
V minulosti si vietnamské ženy při balení koláče vyprávěly legendy a pohádky. Chystání koláčů dotvářelo před sváteční atmosféru a patřilo k významným rodinným událostem.
Po jídle nebo během dne bývá ve vietnamských rodinách v průběhu svátků nabízeno tradiční kandované ovoce mứt. Bývají nejčastěji kandovány malinké meruňky, jablíčka, dýně, kokos a zázvor. Sladká chuť je často překonána slanou, pálivou či kyselou podle toho, v čem byly plody naloženy. Kandované ovoce se tradičně podávají ve speciálních mističkách, které jsou rozděleny na několik dílů – v každé části jeden druh. Lidé obdarovávají své příbuzné a známé červenými krabicemi kandovaných sladkostí při novoročních návštěvách.
