Po příjezdu do Hai Duongu měl bratranec pouhý týden do odletu zpět do Německa, a tak jsme už jen užívali a do sebe vstřebávali zbytek života ve městě, kde vyrůstali naši předkové.
Teta, která se stará o dědu, zrovna suší krevety na sluníčku.
Místní trhy a její potraviny – Dračí ovoce, longany, cherimoya a další!
Lotusová semena pomáhají uklidňovat mysl.
Dračí ovoce s červenou dužinou je dvakrát chutnější a bohatější na živiny než s bílou dužinou. Tady stojí jeden cca 10,-, v Česku je myslím za 100,-.
Použité ubrousky a kosti se zde prostě hodí na zem. Vedle máte boží rybí polévku bún cá. Pouliční jidla zde stojí přibližně 20-30,-/porci.
Všechno na fotce jsou smažené pokrmy – minizávitky, nem chua (dušené vepřové na kyselo) a plněný knedlík banh bao. Kdybyste si říkali co je sakra banh, tak v překladu to znamená koláč, dezert nebo prostě mňamky.
Představuji vám pokrm jménem Duc 😀 banh duc je to jen mletá rýže zformovaná jako želé s arašídy uvnitř, dobře se se kombinuje s tofu.
Nahoře nám paní připravuje banh cuon (rýžové palačinky). Dole vidíte náhodnou paní kupující si banány.
Vyzkoušeli jsme s bratrancem i MHD. Jak bych to popsal: asi jako horskou dráhu s klimatizací, která zastavuje pouze na znamení.
Tohle je stánek na naší ulici, ve které se odehrála svatba. Jo, prostě se jen tak postaví přes celou ulici a zablokuje všem cestu.
Další noční žranice z hotpotu a smažené podbříško vepře. Dole máte nějakou ztvrdlou, suchou chemikálii, která nahrazuje smradlavej benzín. To teď frčí.
Nahoře jsou šneci a zelenina. Dole je korejský fast-food – bulgogi, gimbal a nudle, který nám přivezli až domů. To bílý je rýžový nápoj.
A konečně rozlučka s bratrancem v oblíbeném karaoke podniku.
Doprovodili jsme druhý den bratrance na letiště. Dole je mladý policista. 🙂
Zbyl jsem ve Vietnamu tedy sám. To ovšem neznamená, že jsem se nudil. Známí mě při každé příležitosti někam tahali a já s radostí vždy jen odsouhlasil. Nejprve jsem jel busem do Hanoje (cca za 60,-), kde si příbuzný vyřizoval papíry na úřadě. Já za celé odpoledne stihl omrknout známý Chrám literatury a Taoistickou svatyni Ngoc Son (Nefritová hora).
Chrám byl postaven za dynastie Lý v 11.st. na počest čínského mudrce Konfucia.
–
Želvy jako symbol moudrosti a stély, na kterých jsou vytesány jména úspěšných absolventů z tehdejších státních zkoušek. Vietnamští studenti dříve chodili si před zkouškami sáhnout na hlavu želvy pro štěstí, ale když to několikrát přehnali a dokonce si sedali na želvy, časem se to zakázalo a mají teď smůlu.
Oltář věnovaný mudrci a učencům.
Další bronzový buben a soška jeřába na želvě. Musel jsem si sáhnout aspoň na tuhle hlavičku pro štěstí, když se na ty kamenné nesmí.
Jezero převráceného meče, Most The Huc Chrám Ngoc Son, ležící na Nefritovém ostrůvku.
Chrám byl v 19. st. postaven na počest konfuciánských a taoistických učenců a také na národního hrdiny Tran Hung Dao, který ve 13. st. odrazil invazi Mongolů.
Žlutému plodu se říká Buddhova ruka.
Chrám je jedním z nejdůležitějších historických památek země. Na most se chodí fotit novomanželé.
V centru města jsou domy na sebe nahňácené, postavené jeden hned vedle druhého.
Po týdnu jsem opět vyrazil do hlavního města se strejdou taxikářem (kdybych byl zákazník, tak zaplatím za cestu z Hai Duongu do Hanoje, tam a zpět, 900,-). Tentokrát jsem navštívil mauzoleum Ho Či Mina a porcelánovou čtvrť. Do mauzolea jsem si musel jako správný občan vzít oblečení s dlouhým rukávem. V životě jsem se ve frontě tak nepotil. Naštěstí uvnitř, u strejdy Ho, byl chládek.
–
Pracovna strejdy Ho.
Nahoře Ho Či Minovo muzeum. Dole pošťácké auto na parkovišti.
Porcelánová vesnice.
Taky jsem si koupil jednu soupravu.
O pár dní později mě příbuzní vzali do zátoky Ha Long. Přečtěte si o tomto kouzelném místu náš článek zde. Za plavbu lodí a návštěvu jeskyně každý platil 170,-.
Fotka dole je dokonce i na papírové bankovce.
Jeden z moderních sedmi divů světa.
.
Jeskyně
Po vyčerpávajícím výletě jsme si sami ulovili oběd a vychutnávali si (pokud ještě dokážu rozlišit živočichy na téhle planetě) raky a další mořské plody.
Ani na výletě jsme se nevyhli odpolední siestě a rezervovali si v motelu pokoj na dvě hodiny (strýc sjednal s paní vedoucí pokoj za 120,- z původních 200,-). Po odpočinku na nás čekal západ slunce a trochu přelidněné moře.
Ukončili jsme den na Ha Longské pláži a po vyřádění se na vlnách moře, jeli zpět domů.
Nahoře je krásný výhled z balkónu pokoje, kde spím. Je to taky místo, kde stojím, abych chytl wifinu našeho souseda a psal blog. 🙂 Dole je kino, kam jsem se byl podívat na horor Lights off. Doporučuji! 😀
Hezké od dědy bylo, že mi po svých ranních procházkách (na které jsem už dál nechodil, protože v těch 5h ráno ještě spím – konečně jsem si zvykl na místní čas) vždy koupil na ulici něco k snídani – buď již zmiňovaný banh duc či bagetu banh mi -, a přinesl rovnou na pokoj. Zvláštní je, že když tu ještě byl bratranec, tak to nedělal. Docela mi to lichotí.
Pouliční banh mi ve Vietnamu stojí jen 10,-. Není ale tak dobrý a bohatý na suroviny.
7 dětí se vešlo do zadního sedadla auta. Wow, Vietnam.
Jezero v Hai Duongu aneb Jezero převrácené ryby.
I tento park má co do sebe. Každý si tu dělá co chce. Jedni trénují vystoupení a druhý už asi neměl peníze na hotel.
Doma si někteří lidé vystavují psy. Dole vidíte holubník na dvoře mé babičky ze strany mamky.
Bude mi to tady chybět. Obvzláště občasné snídaně s dědou, výborná pouliční jídla, dezerty a drinky.
Shrneme si teď útraty mého pobytu ve Vietnamu (nepočítám letenky do země) – v peněžence jsem na začátku měl $2000 = něco kolem 48 000,-Kč, celkem 22 000,- jsem věnoval dědovi, babičce a příbuzným, a tak 25 500 připadá na ubytování, dopravu, stravování a nakupování. Nakoupil jsem také spousta hezkých suvenýrů pro Sapa-trip, takže se těšte na festivalech či na budoucím e-shopu! Děkuji moc za pozornost a nashledanou v Česku na našich výletech do Sapy! 🙂
