Počasí se v Hải Dương v prvních dnech července stále drželo 35 stupňů Celsia, většinou zataženo a s občasnými přeháňkami. I přesto, že bylo ještě relativně chládek, dusna a prachu se ve městě však člověk nezbavil, musel se pořád sprchovat aspoň dvakrát denně.
Hlavní ulice naší čtvrti.
Jinak moje problémy se spaním stále nekončí, místo toho jsme se ve 4h ráno v sobotu a neděli vydali na hodinové ranní procházky po městě, po kterých si dali snídani ve formě pouličního pho či bun cha. Dospáváme v odpoledních siestách.
Ráno se na jedné křižovatce v centru města denně objevuje nové zboží, které putuje dál do místních trhů, bylo fakt rušno.. 🙂
Můj víkend strávený navštěvováním zbylých příbuzných a známých vypadal takto.
Naše čtvrť ze shora. Můžete vidět vedle sebe nahňácené domy. Obdélníkové a dvou-tří patrové domy.
Těm nejbližším ukazuju svůj film a eseje ve vietnamštině :).
Takto víceméně vypadají všechny obývací pokoje a dvory (u těch bohatších). Fotka vlevo dole ukazuje jakýsi stůl před oltářem, na který si prý staří sedají a popijejí čaj.
Útulné domovy příbuzných, u kterých jsem se stavil na oběd :))
Jdu si takhle k babče a co občas vidím je fakt zážitek. Zemědělci v akci. A to stádo? Naštěstí na křižovatce odbočily jiným směrem, jinak bych v té úzké uličce byl v pasti 😀 největší z nich se zastavila pár metrů přede mnou, jakoby říkala, abych si dal bacha 😀
Zaparkovaná auta strýců, osobních taxikářů, na dvorku u babči. (jsou jen 2 – vzadu je zrcadlo) 🙂
Další večeře, tentokrát na zemi. Ji se tak, když je hodně hostů. Dole vidíte blahopřání k dlouhověkosti (80tiny). Stáří lidé jsou ve Vietnamu velmi vážení.
Když už mám toho bratrance tady, tak jsme kromě společných žranic večer strávili čas zpíváním karaoke a popíjením piva, ze kterého se snad nikdy neopijete.
Vlevo dole je polévka s žabými stehýnky a banánem. Vpravo je hadí maso s rýžovým krekrem.
Před a po. Vyfocené na dvorku restaurace.
Běžná noční zábava mladých tady.
V pondělí jsme po ranním kafe navštívili s dědou hřbitov, kde máme všechny naše předky pohromadě. Děda zde vyměnil květiny, zapíchl vonné tyčinky a my se pak společně pomodlili za přízeň zemřelých.
Na kafe chodíme každý den, pokaždé jinam. Stojí zde cca 20,- Kč.
Kromě toho, že na vás taxikář na hřbitově počká, nabídne i vodu žíznivým baťůžkářům. 😀
Na hřbitovy zde nechoďte v krátkém, protože se plevel tady neodstraňuje. Vy hledáte hroby svých předků a k tomu se musíte doslova prosekat.
Odpoledne nás pak čekala návštěva Dinh, kulturního centra čtvrti, aby děda na první den nového měsíce, dle lunárního kalendáře, daroval příspěvek na udržování stavby a získal tak přízeň předků i místních.
Na horní fotce se děda schází s ostatními nejstaršími členy čtvrti a předává peníze.
Dolní fotka je vysocena zevnitř stavby. Vidíte zde nádhernou vstupní bránu a vlevo jsou vytesány jména lidí, kteří přispěli na stavbu centra.
Na krunýři želvy je stéla, na které jsou vytesány jména důležitých osobností. Správci počítají dary.
Po předání příspěvků tento duchovní vyjmenuje jména dárců a prosí tak o přízeň duchů vesnice, aby jim pomáhali v životě.
Rodinné záležitosti jsou tedy vyřízené. Sešel jsem se s kamarádkou z dětství, která se mnou v Česku vyrůstala, ale musela odletět do Vietnamu kvůli zdravotním problémům rodičů. Zde zůstane ještě aspoň rok.
Nahoře vyfoceno na pražském Petříně. Dole v centru Hai Duong. 🙂
Nyní jsem v Da Nangu, ve středním Vietnamu, kde sepisuju blog za uplynulý týden. Rozhodl jsem se, že budu vydávat každou sobotu. Náš plán cesty skrz Vietnam vypadá následovně. Sever už pro nás není žádná exotika. Zátoku Ha Long jsme viděli oba už v roce 2010, takže se tomu místu vyhneme. Hanoj máme hodinu od domova, a proto jsme se rozhodli, že ho prozkoumáme jako poslední. Naším prvním cílem se stal Da Nang, pak pojedeme do Hoi An a budeme se muset vrátit na sever vlakem do Huế a poletíme do Saigonu, odkud probádáme deltu řeky Mekong. V každém městě zůstaneme alespoň dva dny, záleží na náladě.
Přijeli jsme taxíkem nejprve do Hai Phongu, hodinu východně od HD, stalo nás to 800,-. Pak letadlo od Vietjet air mělo zpoždění 6 hodin. Sice od nich jsou letenky levné (let stál 1 900,-), ale čekání strašný, příště poletíme jinou společností.
Naše cesta bude takhle jednoduchá, protože cestujeme přece jen poprvé takhle na vlastní pěst. Budeme opatrnější, protože tu panuje strašně velký strach ze strany příbuzných a známých. Nevěří, že dokážeme vyjít výlet bez toho, aniž by nás někdo cestou neokradl. Vyprávějí jak známé ve vlaku uspali, okradli či dokonce fyzicky napadli. Jsem si sice vědom rizika spojená s cestováním, ale leze mi to pomaličku na nervy. Jakožto student vietnamistiky bych rád navštívil a pozoroval některá etnika v horských oblastech, ale můj měšťácký bratranec vylučuje pobyt v těchto místech. No, není se čemu divit, měl jsem si na to asi najit odhodlanějšího parťáka, asi s nějakého kolegu z oboru :D. Nebude tedy žádná divočina v džungli, ale povětšinou jen navštěvování nejznámějších turistických míst na středu a jihu země. Děkuji za pozornost a Nashledanou za týden! 🙂
