Zdravím vás zpět na svém blogu! 🙂 Mám za sebou náročný týden cestování a dnešní díl bude pouze o Da Nangu, protože je to taková nálož fotek, že by se ostatní města mohla jít zahrabat. Furt bylo co fotit.
Známý Dračí most v Da Nangu, který každý večer v danou hodinu chrlí oheň.
První tři noci své cesty jsem strávil v Da Nangu. Jedná se o nejmodernější přístavní metropoli středního Vietnamu. První věc, která mi přišla pozoruhodná, je mentalita místních lidí. Obvykle, když vyjdete z letiště, začne na vás mávat deset taxikářů a buzerovat, jestli nechcete odvést. Tady tomu tak nebylo. Přiletěli jsme večer cca v 21h a před letištěm nebyl skoro žádný taxikář. Dobře tedy… Za minutku jsme s bratrancem, každý na zádech těžký batoh plný oblečení, přišli k nejbližšímu taxikáři a ten nás začne zdravit korejsky a klanit se. Povídáme, že jsme Vietnamci a potřebujeme odvést k hotelu White Snow, kde jsme si rezervovali pokoj na slepo na informační přepážce v letišti. Taxikář s úsměvem odvětil: „To je hned tady za rohem. Půjdete rovně, doprava a jste tam.“ Šli jsme tedy pěšky a přitom přemýšleli, že je to fakt zvláštní. Jinde by nás vzali a přidali navíc kolečko kolem hotelu, aby si trošku přivydělali. 😀 Po patnácti minutách chození podle Google maps, který tu funguje úplně na jedničku, jsme si říkali, že si z nás asi střílel, a úplně upocení jsme se doplazili k hotelu.
Naše první večeře v Da Nangu, na ulici. Před sebou máme vietnamsko-francouzské bagety a omeletu ốp-la. Moc doporučuji. Dohromady to stálo cca 90 Kč, i se zeleným čajem a vlhkým ubrouskem.
Dračí most mění i barvy, aby ještě lépe zapadal do spektra světel města.
Co se o tomto městě ví je to, že policisté tady nepokutují lidi, kteří sem přišli na dovolenou. Ikdyž jseš Vietnamec a řekneš jim, že jseš tady na návštěvu, tak tě při přestupku jen upozorní a nechají jít. Dál se mi líbilo na těchto lidí to, že tady nešmelí turisty a nejsou vlezlí jako všude jinde ve Vietnamu (počkejte až vám povím o Hue).
Naše snídaně, vietnamský švédský stůl. Bylo zde všemožné: bagety, pho, banh cuon,…
Rikša, trh a káva.
Po pořádném spánku a snídani jsme si půjčili motorku z hotelu (150,-/den) a vydali se do muzea čamského sochařství. Čamové jsou zaniklá civilizace, která sídlila na území dnešního středního Vietnamu. Měla velmi rozmanitou kulturu a silné vojsko, aspoň do té doby, než je vietnamské vojsko nějak v 16. století nevyhladilo. Budu se o této kultuře zmiňovat i později, protože jsem navštívil i jejich úžasný komplex chrámů v Mỹ Sơn.
Muzeum čamského sochařství. Vstupné 40,- Kč.
Jejich hlavním náboženstvím byl hinduismus.
Nás si nevšímejte, koukejte na tu zručnost!
Jelikož nám počasí přálo, vydali jsme se po dopolední pauze na cestu do nejhezčí pagody v okolí – Chua Linh Ung. Platilo se jen za hlídání motorky (3-5,- Kč).
Já a výhled na město. Dole vstupní brána do pagody.
Jedna z soch na dvoře.
Interiér chrámu.
Nahoře výhled na dvůr a bránu zevnitř. Dole se staví taky pagoda, ve stylu vyhlídková věž.
Buddha, který přináší štěstí a klid Da Nangu.
Duc Anh a Tuan Anh.
Musím ovšem pochválit čisté a lidské ulice a chodníky v Da Nangu. Je to opravdu luxus oproti ostatním městům. Dokonce se tu na červenou opravdu zastaví.
Výhled z našeho pokoje na noční město.
Tady se stmívá brzy. Už v 7 hodin je venku naprostá tma. A já se zamiloval do tohoto výhledu na řeku. :))
Chodíme po náročných dnech spát brzy, abychom stihli snídani v hotelu. Od 9h jsou už jen placené pokrmy.
Duriany, longany a místní specialita Mỳ Quảng (ještě větší nudle než pho, vejce, kuře a závitek).
Vlevo kokos a skořice v mléku. Vpravo nước sâm (viz článek o pouličních drincích ve VN)
Osvěžující třtinová šťáva. 7,- Kč / jeden.
Aby jste si nemysleli, že se potraviny prodávají jen na ulici. Tady máte fotky z místního supermarketu. 😀
A taky jsme nejedli furt vietnamské jídlo. Dostali jsme zde chuť na japonskou kuchyni, která už tak levná nebyla. :))
Není nic lepšího než poflakování se na pláži po celodenním chození. Nejlepší čas na plavání v moři je nejspíš pozdě odpoledne, kdy se začíná stmívat, protože během dne je příliš velké vedro. Zkuste někdy grilovanou sépii.
Nadešel den na menší výlet do nebes. Po snídani jsme jeli skoro hodinu do turistického ohniska Bà Nà Hills, které leží na vrcholu místního pohoří. Jedná se o kulturně zábavní park, který má charakter středověkých francouzských ulic, namixováno s asijskou kulturou.
Nahoře vstupní budova. Vstupné na celý den činí 600,- Kč/dospělý. Dole krajina vyfocená z lanovky.
„Město“ je doslova ponořené v oblacích.
Nejvýš postavená pagoda v okolí.
Vlevo dole vidíte plod, který se usuší a slouží jako nádoba na víno. Pravo zatím nejdražší čaj, který jsem ve Vietnamu pil. Za 70,- Kč/hrnek – ale není divu, když si ho dám na nebi :).
Večerní grilovačka po výletě poblíž hotelu. Houby s hovězím a vepřovým.
Ranní bun Hue v Da Nangu.
Poslední den v Da Nangu jsme vyrazili na motorce na vrchol poloostrova Sơn Trà, který je nazýván také jako opičí poloostrov, protože se ve zdejších lesích pohybují volně. Přestože jsme jeli na jedničku tak 10km/h do kopce (kopce byly moc strmé a my moc těžcí – motor to nezvládal), bohužel jsme na žádnou nenarazili, mrkněte ale na úžasný výhled do okolí. 🙂
Byli jsme připraveni jak na Mount Everest. Hodně jsem toho natáčel, takže se těšte na sestříhané video.
Víte, proč jsem v takovém vedru v 38° na sobě měl košili? Kdybych jel na takové výlety v krátkém rukávu, měl bych ruce jako uhlí. No, udělal jsem ale chybu v tom, že jsem si vzal kraťasy. Navíc jsem si zapomněl namazat stehna opalovacím krémem, takže jsem je při jízdě nahoru krásně ugriloval po kraťasy, pěkně to následující dny pálilo a vypadalo vtipně.
Prodejna soch na cestě k Hoi An.
Večer jsme po pauzičce na pláži u města už jen jeli konečně do Hoi An, města úžasných lampionů. Příští díl bude o tomto historickém městě, spolu s císařským paláci v Hue, kde jsem se nechal korunovat na císaře. 😀 Děkuji moc, že jste dočetli až sem. Zdar za týden! 😉
