Kdo to byl strýček Ho už určitě víte. I když si tento národní hrdina přál být zpopelněn, jeho tělo je dodnes vystavené v mauzoleu v Hanoji. V okolí této chladné budovy se nachází mimo jiné i jeho dům, ve kterém pobýval, a budova, ve které pracoval.
Portrét Ho Či Mina.
Pokud se rozhodnete toto jedinečné místo navštívit, rozhodně si nastavte budík na brzkou hodinu. Hned několik chvil po otevření se začnou tvořit fronty. Turisté, školáci, i Vietnamci samotní, všichni chtějí spatřit tolik zmiňovaného, tolik významného muže.
Tento velký komplex budov, včetně mauzolea, má mnoho vchodů a východů. U hlavního vchodu do celého komplexu stojí pracovníci, kteří hlídají oblečení. Jelikož celý národ strýčka Ho uznává a má k němu velkou úctu, musí být návštěvníci mauzolea vhodně oblečeni (to znamená mít zakryté tělo po kolena a po ramena). Ti samí lidé ještě seřadí návštěvníky po dvojicích za sebe a vpustí je po částech dovnitř. Do budovy se prochází dlouhou, střechou krytou cestou, ze začátku klimatizovanou větráky, podél které stojí policisté. Ti také hlídají situaci u vchodu i uvnitř mauzolea.
Přímý vchod do budovy. Zrovna zde již cesta zakrytá není.
Při prvním vstupu do budovy je cítit chlad, který se s každým krokem zvětšuje. V budově je ticho, na které opět dohlíží stráž v bílé uniformě, stejně jako na pomalé a plynulé postupování vpřed. Nesmí se tedy zastavovat, mluvit, fotit, ani mít ruce v kapsách nebo čepici na hlavě. Může se zdát, že okolo Ho Chi Mina, ležícího v prosklené rakvi, prochází roboti. Ve všech rozích vzdušné rakve stojí v pozoru voják, za hrobem visí velká vlajka Vietnamu a znak komunismu. Strýček Ho nemá vrásky, pár zbylých vlasů je šedivých a rovných. Vypadá zvláštně. Jestli je to on nebo ne, těžko poznat. Přes jeho nevoli se stal symbolem vlasti, za který je utráceno ne málo peněz. I tak ale vypadal klidně, téměř jako kdyby spal. Pomalou chůzí trvá prohlídka místnosti jen několik minut, po kterých člověk stojí opět před mauzoleem.
Z konce uličky od mauzolea.
Pokračujeme o kousek dál, v celém komplexu dále můžeme najít i jeho dům, kde žil, prostory, kde vítal návštěvy, či jeho rostliny, které pěstoval. Snažil se tady totiž pěstovat ovoce, které roste jak v severním, tak ve středním a jižním Vietnamu. Tyto zajímavé prostory se nachází za betonovou kostkou, mauzoleem. Díky zeleni ovšem tato část působí velmi klidně a harmonicky.
–
Pracovní stůl národního hrdiny.
Ložnice.
Jezírko, kde možná chytal ryby.
Ho Či Minhovo muzeum.
Jako cizinec je třeba zaplatit zvlášť vstup do mauzolea, do muzea a do zbylého komplexu, ten je ale mnohem zajímavější než mauzoleum samotné. A to nejen proto, že se v něm nachází malé obchůdky s občerstvením a suvenýry. Celkově je tato část Hanoje trochu odlišná, právě proto ale rozhodně stojí za návštěvu.
