Historické počátky bojových umění na území Vietnamu

Tradiční vietnamské bojové umění (Võ Thuật) lze rozdělit na bojové umění pocházející z Číny a na čamské či domorodé bojové styly. První styl bojového umění je téměř totožný s čínským bojovým uměním mnichů Shaolin (Thiếu Lâm Công Phu), zatímco druhý, ovlivněný Čampou, se více podobá malajskému umění Silat.

Moderní bojové umění Việt Võ Đạo vychází z čínského bojového stylu mnichů Shaolin. Bojové umění Shaolin byl šířen spolu s náboženstvím a to zejména s Čchanovým buddhismem(Thiền tông). Na svých misijních cestách po Asii buddhističtí mniši a taoističtí kněží kromě vyučování náboženství vyučovali i bojové umění. Dále byl styl cvičen a rozvíjen Vietnamskými buddhistickými mnichy v klášterech severního a středního Vietnamu datující již od 7. stol. n. l.

Od 11. století za vládnoucí dynastie Ly (nhà Lý, 1009-1225) se datuje první akademie bojového umění v hlavním městě Thăng Long (dnešní Hà Nội). Na akademii bojového umění se trénovala elitní královská garda. Jednotná forma výcviku byla rozdělena v období 16. až 18. století, kdy rozpory mezi vládnoucími pány ovlivnily způsob vedení výcviku a vedly k odklonu vietnamských bojových stylů do různých škol. Nejznámější z nich jsou Vovinam (Việt Võ Đạo), Qwan Ki Do (Quán Khí Đạo) a Nhat Nam (Nhat Nam).

Královská kavalerie

Bojové umění Vovinam

Logo Viet Vo Dao

Vovinam (zkratka výrazu „Võ Việt Nam“, tedy vietnamské bojové umění) neboli Viet vo dao (Việt Võ Đạo) je moderní vietnamské bojové umění založené mistrem Loc Nguyenem (Nguyễn Lộc, 1912-1960) v roce 1936. Až v roce 1938 byl styl představen veřejnosti. Po smrti velmistra Loc Nguyena se v roce 1960 velmistrem stává mistr Le Sangem (Lê Sáng). O deset let později je ve Francii otevřena první evropská škola Vovinamu mistrem Phan Hoangem (Phan Hoàng). Až v roce 2007 kongres Vovinamu zakládá oficiální federaci bojového umění (Vietnam Vovinam Federation, VVF). Během her jihovýchodní Asie SEA Games v roce 2011 byl tento styl zahrnut do oficiálního programu.

V překladu název Viet Vo Dao znamená Cesta Války Viet neboli Vietnamská Válečná Cesta, kdy tento výraz vyjadřuje způsob vedení boje vietnamských bojovníků. Už z názvu je patrno, že se jedná o vojenské bojové umění, které bylo určeno převážně k velmi rychlé a tvrdé eliminaci protivníka. Tento bojový systém je vypracován tak, aby bylo možno vyškolit i úplného začátečníka za velmi krátký časový úsek, nejlépe pouze cestou na bojišti. Dále bylo nutno, aby jej mohl používat i starší člověk s menší pohybovou flexibilitou. Vzhledem k tomu je vyučován po jednotlivých technikách a to nacvičením například v chůzi. I zvířata, od kterých odvodili své válečnické umění, si tito válečníci vybrali poněkud odlišně od jiných bojových systémů. Nejznámějšími jsou systémy soustav technik žába, kůň, orel, kapr či moucha. Další systémy technik jsou převzaty z Shaolinu. Každá soustava má specifické techniky pohybů, úderů a kopů. Například soustava technik had je specifická tím, že ačkoli technika hada bývá založena na rychlých bodech a úderech sevřenými prsty, za pomocí přesunu v hlubokých postojích musí být pohyby v této sestavě tzv. kroucené, tedy vedeny za současné rotace celé ruky. Při tomto druhu zátěže dochází k ovinutí svalstva okolo jednotlivých patrií těla, aniž by záleženo na jejich velikosti, která byla ne vždy žádoucí, ačkoli patřičně vyvinuté svalstvo je také velmi důležité a má v bojových uměních vždy své místo, nesmí však současně docházet ke zpomalení pohybů.Typickou technikou je stržení za hlavu nazývanou „nůžky na krk soupeře“

technika „nůžky na krk soupeře“

Pro tradiční vietnamské bojové umění je také typické používání a nácvik technik se zbraněmi. Pro nácvik jsou používány tradiční zbraně pro jihovýchodní Asii a pro formu Shaolin kung-fu.  Dodržuje se cvičební posloupnost od základních zbraní po složitější. V posloupnosti výuky se jedná o nuž, tyč, široký meč, motýlí meče, tenký meč, kopí, siu dao, dlouhý široký meč, lum dao, oboustranná halapartna, krátký meč, dračí řetěz, krátká tyč. Cvičenci začínají cvičit zprvu s lehkou a tupou (zpravidla dřevitou) zbraní a až po získání lepších znalostí a dovedností přecházejí na cvičení s kovovými zbraněmi. Za základní zbraň se považuje nůž už z důvodu jeho praktičnosti a dostupnosti. V dobách zákazu nošení zbraní bylo možno maskovat takovouto zbraň jako domácí potřebu. Techniky pro nůž jsou odvozeny z technik kudlanky nábožné, čemuž odpovídá přibližně i tvar a držení nože. Kvalitní provedení vyžaduje silné prsty pro změnu držení ve dvou základních polohách. Za „matku zbraní“ se považuje tyč. Zatímco meč má jedno, popřípadě dvě ostří, tyč má nekonečně mnoho úderových ploch a je jedno, jakým způsobem, či směrem je s ní udeřeno.

V roce 1964 federace stanovila oficiální jednou modrou barvu cvičebního úboru. V letech 1973-1990 separátní federace používali černou barvu cvičebního úboru. Od roku 1990 bojové umění Vovinam po celém světě používá jednotnou barvu.

I v moderním Vovinamu se zavedl systém barevných pásků. Je však jinak hodnocen než v ostatních asijských bojových umění (např. karate, judo, taekwondo). Uznává se pouze znalost a zkušenost cvičence o technikách. Začínající student cvičí s modrým páskem, tedy stejné barvy jako cvičební úbor. Modrá barva pásku symbolizuje moře a naději. Naději v úspěšném učení  Vovinam. Druhým stupněm je žlutý pásek. Žlutá symbolizuje barvu pleti všech lidí. Držitelům žlutého pásku je v rámci celosvětového systému barevných pásků umožněno nosit černý pásek. Červený pásek značí krev a intenzivní plamen. Nejvyšší stupeň je bílý pásek. Barva symbolizuje nekonečnost, kost. Značí hloubku ducha. Bílý pásek je vyhrazen pouze velemistrovi. Tedy hlavní vedoucí osobnosti Vovinam.

Tradiční vietnamské bojové umění v současné době už neplní účel systému výcviku vojenských jednotek. Od 20. století se bojové umění otevřelo a zpřístupnilo veřejnosti a těší se velké oblibě i mimo území Vietnamu. Vzrůstající zájem o tato bojová umění dokládá zahrnutí do oficiálního programu SEA Games.